Próza: Příběhy z kurníku
Dobrý den,
přiloženě Vám posílám část svých příběhů, které jsem nazvala "Příběhy z kurníku", protože jsou
o slepičkách, které máme u prababičky. Zatím jsem napsala 24 příběhů. S psaním pokračuji dále,
protože mě to moc baví.
Prohlašuji, že příběhy jsem napsala sama. Originál textu mám v sešitě psaný vlastní rukou.
Omlouvám se za občasné chyby. Mám sice samé jedničky, ale všechno jsme se ještě neučili.
Pavla Skřivánková


Příběh 1. – Slepička Barborka


Au! Má hlava. Slepička Evička ležela na zemi kurníku. Vstala a otřepala se, protože na sobě
měla spoustu zrníček a zbytků sena. Naráz uslyšela hlas a vyběhla z kurníku. Uviděla svou
kamarádku, sedmiletou holčičku Danielu, která v ruce držela hrníček. Evička k ní přiběhla a
Daniela se k ní sklonila a řekla: „No, Evi, kde máš ostatní­?“ Evička se otočila a zavolala
ostatní slepičky. Když řekla: „holky pojďte sem“, nikdo nešel, ale když zavolala: „holky bude
jídlo“, hrnuly se všechny. Přiběhly rychlostí blesku a když tam byly všechny, což nebyla dlouhá
doba, vysypala jim Daniela na zem slepičí granule. Mlsanka ohrnovala nos a Edě se taky cosi
nezdálo. Maruška omylem šlápla na granule a Kecalka jí hned začala nadávat. Ani Evička neměla
pokoj, Barborka, přezdívaná „Straka“ , jí sebrala skoro všechny granule a spokojeně se
pochechtávala. Daniela je pozorovala a hrozně se smála, ale zrovna ve chvíli , kdy jim chtěla
vyměnit vodu, se přihnal její starší bratr Adam a začal povídat blbosti. Hele, Danielo, zase
trávíš všechen čas s těmi hloupými slepicemi. Nejsou hloupé, abys věděl. Jsou to chytré
slepičky a Tvůj pes Azor je daleko hloupější. No, dovol! Jo, a máš jít na snídani a okamžitě.
Ahoj slepičky, rozloučila se Daniela a odešla.....

Příběh 2. – Špatná zpráva


V kurníku nikdo nebyl a tak šla honem ven. Vy jste ale hrozně ranní ptáčata. Spíš slepice, ušklíbla se Barbora. Evička na to řekla jen: „ha, ha“. Vedoucí slepic byla Pipinka. Pipina si stoupla doprostřed kruhu a řekla svůj proslov: „takže holky, vymyslela jsem, že každý bude muset chodit do školy. Cože? Otázala se Eva, Maruška jen rozpačitě mrkala a Eda měla zobák dokořán, Mlsanka si hladila křídlem bříško, protože vůbec nevnímala a navíc právě snědla tučného brouka. No a Radmila vůbec nevěděla, co to znamená slovo škola, Kecalka si okusovala pírka a dokonce vůbec nemluvila. Jediná Barbora se šibalsky usmívala. No, tak Kecalko neždibej si ta pírka a poslouchej! Promiň, víš já špatně slyším. Moje mamka špatně slyšela a babička a prababička a ……. „A dost“, zařvala Pipina. Pardon, obyčejně by se zasmály na účet Pipiny, ale dnes na to nikdo neměl náladu. Všechny slepičky totiž příliš zaskočilo, že by měly chodit do školy. Kdo bude naše učitelka, ptala se Maruška? Než Pipina stačila odpovědět, ozvala se Eda: „určitě to bude Kecalka, od té se dozvíme víc, než budeme potřebovat“. Edo, co to říkáš? Já nic, to Eva. No dovol Edo, řekla Eva, to Maruška. Já přísahám, že jsem nic neřekla, byla to Straka. Ona to svádí na mě, vždyť to byla Mlsanka. Já tu hledám brouky, byla to Radmila. No a takhle se to dostalo zpět k samotné Pipině, která z toho zrovna nadšená nebyla. Tak abych to zkrátila, učitelka bude Barbora. Ajaj, řekla Eva a koukla se na Marušku, která byla skloněná k zemi. Naklonila se k ní také a řekla: „to je průšvih, viď?“ A jaký, na to Maruška. ...

Pavla Skřivánková,9 let

4.A, ZŠ, Šumavská 21, Šumperk, 787 01
třídní učitelka: Kateřina Macháčková
-----------------------------------------------







Škola učení    info@SkolaUceni.cz