Jak na matematiku

Úvaha o tom, proč mají děti (ne)úspěch v matematice a co mohou rodiče ovlivnit.

       Za své dlouholeté praxe jsem dospěla k závěrům, co je hlavní příčinou neúspěchu dětí i studentů v matematice a příbuzných oborech. Je to velký výčet faktorů, které jsou za tuto skutečnost zodpovědné . Zde se zmíním o těch obecných, které se týkají rodičů.

1. Častá otázka dětí i dospělých: k čemu to nebo ono z matematiky budu potřebovat?
Na to odpovídám: učili jste se v tělocviku dělat kotrmelce, vlastně kotouly. Kolikrát v životě jste je někomu coby dospělí předvedli? U kotoulů se nikdo neptá, k čemu je bude potřebovat, i když jejich uplatnění je naprosto adekvátní s uplatněním některých partií z matematiky. Matematika je zrovna tak rozcvičkou a cvičením myšlení a rozumu, jako kotouly slouží k fyzické kondici.
Samozřejmě ne všichni lidé matematiku opravdu potřebují.

2. Obavy z matematiky obyčejně předchází a zničí prvotní zájem o předmět.
Zpravidla je dítěti "naočkují" jeho starší sourozenci a kamarádi, bohužel, často i rodiče. Dítě potom chodí do školy s temnou předtuchou, co je hrozného v té matematice čeká! Je neskutečné, u jak velké části školní mládeže existují obavy z matematiky, které přechází speciálně výrazně na geometrii, u vysokoškoláků na deskriptivní geometrii. Ta je pro ně jen "nutným zlem" k překonání různých technických oborů. Dovolím si tvrdit, že nebýt těchto počátečních obav, považovali by studenti deskriptivní geometrii za snadný z přípravný předmět. Jsou tedy naladěni tím nejnevhodnějším způsobem. Dosah této skutečnosti trvá v mnoha případech až do konce školní docházky na základní škole a jde dál na střední i vysokou školu. 

3. Učení se kvůli zkouškám a známkám - velké zlo pro rozvoj myšlení.
Začíná opisováním úkolů, končí sháněním vypracovaných referátů ke zkouškám - i maturitním. Na internetu se objevily "zaručeně správné" vypracované maturitní otázky, s jejich využitím možná počítají někteří žáci už od 1. ročníku gymnázia. Toto"shánění" místo rozumného studia může i z nadaného žáka udělat studenta, poznamenaného stresem a naprosto neschopného samostatné práce.

Rodiče mohou svým dětem hodně pomoci. Ovšem ne tak, že jim budou vypracovávat domácí úkoly, právě naopak, vést je k tomu, že ve škole se musí naučit vše tak, aby domácí úkol byl jen takové opakování, které lehce zvládnou děti samy. Musí věřit, že se matematiku se naučí snadno, pokud najdou ten správný pozitivní přístup.
Já tvrdím, že matematika je snadný předmět. Souhlaste i se svými dětmi se mnou a uvidíte, že jim to pomůže.
Vzpomeňte si, s jakou radostí se učily počítat, když byly malé. Položte si otázku - kam a proč se tato radost vytratila?

 A ještě jedna důležitá připomínka: Děti by měly počítač chápat také jako pomocníka a pracovní nástroj. Neměly by se příliš orientovat na zábavu a počítačové hry, kterým později dají přednost před smysluplném využití k vážné práci.

Škola učení    info@SkolaUceni.cz